Novoroční poselství: bez předsudků a hlavně - bez předsevzetí!

Milí spoluobčané,

jelikož jsem byla nucena být svědkem vánočního poselství našeho pana prezidenta, který by na Nový rok nebyl schopen vstát a předat svému národu poselství novoroční, dovolila jsem si vzít tuto milou povinnost do svých rukou, zcela drze a samozvaně. Z jakého titulu? Prostého.

Pokud se takové nesmysly mohou přenášet na Štěpána do několika masmédií současně, nevím, proč já bych si nemohla dovolit moralizovat na svém vlastním blogu a nazvat si své „cancy“ novoročním poselstvím.

První část se bude týkat rovnou zmíněného Miloše Zemana. Je tu reálná možnost, že již za necelých čtrnáct dní budeme mít nového, slušného a zdravě vypadajícího prezidenta. Takového, co nebude lhát, urážet podstatnou část národa své země a dělat nám ve světě ostudu. Nebude schvalovat intervence do svrchovaných států, podporovat nedemokratické strany a zřízení a přestane rozdělovat naší společnost. Zrovna dnes mi přišel email od mé dlouholeté přítelkyně s opravdu „přesvědčivým“ vyznáním jakéhosi konspiračního webu, kde se psalo, že Němci jsou ohromeni vánočním projevem našeho pana prezidenta a chtěli by k nám emigrovat. Je to asi takový nesmysl, jako že všichni muslimové světa chtějí podřezat naše děti, na což, bohužel, současný prezident hřeší. Jak vám tedy sám radí – nebuďte ovce a začněte přemýšlet. Máte ho i přes to všechno rádi? Ok, nevadí! Dopřejte mu tedy už konečně klidný odpočinek na Vysočině. V teple kostkovaných trepek, s cígem v koutku a Becherovkou po boku. Bude vám vděčný! Super, takže politiku bychom měli z krku.

Další část mého poselství se týká novoročních předsevzetí. Mým jediným předsevzetím je, že NEBUDU mít žádná novoroční předsevzetí. Milá a ohleduplná k druhým už jsem. Jasně, mohlo by to být ještě lepší. Ale nebude. Takže jedeme dál.

Diety. To je pro mě tak děsivé slovo, že ani nejmenší číslo upnutých džín na mém pozadí by mi nedokázalo vynahradit chuť smaženého sýra s hranolkami, colu a Strážnické brambůrky s česnekem, kterými mi Růža pravidelně večer šustí u ucha, což mě akorát vždy vyprovokuje k tomu, že si otevřu svůj vlastní sáček a šustíme unisono.

Cvičení. Ne, děkuji. Jediný sport, mající potenciál mě zaujmout je takový, o němž jsem přesvědčená, že je to zábava a vlastně to vůbec není sport. Jako dorostenka jsem se s míčem i bez něj naběhala celkem dostatečně, nicméně mám už svá léta a musím myslet na své hranice možností a především – jak říká strýc Václav – neošoupat se. Kromě občasného bruslení, lyžování, plavání a cyklistiky, provozovaných v takzvaném rekreačním módu (rozuměj opatrně – jsi na rekreaci), pěstuji mnou téměř patentovaný doubledogwalking, jež spočívá ve vlastnictví třech psů, nesnesoucích společné venčení – za to ho potřebují všichni a vydatně. Kombinovat se dá libovolně, zato se nesmí vynechat. Při jediném vynechaném dnu obdržíte padesát trestných bodů ve formě neutuchajícho štěkotu přes celou ulici. Soutěží se ve všech formách počasí, sedm dní v týdnu, dvanáct měsíců v roce. Co bydlíme s Růžou s touto smečkou ve společné domácnosti, dost jsem se v tomto sportu zdokonalila. Dokonce začíná přemýšlet o založení svazu, sdružujícího stejně postižené majitele loveckých plemen. Nebojím se říci, že pomalými kroky aspiruji na olympijské zlato. Až ho skutečně dostanu, doufám, že už mě nebude vyznamenávat Miloš Zeman. Děkuji předem.

Že nebudu pít a kouřit, je rovněž absolutně nesmyslný slib. Od svých čtrnácti let kouřím tempem dvou cigaret za měsíc, které navíc k vlastní spokojenosti neustále zpomaluji, za což vděčím především tomu, že to od sebe neočekávám, tudíž se neustále překvapuji. Co mě ale na rozdíl od nechuti na tabák nepřekvapuje vůbec je, že má chuť na víno a pivo nepolevuje. Dá se vlastně říci, že se ethanolem obsaženým uvnitř těchtno lahodých moků konzervuji. Nakládám se postupně do lihu, aniž by to na mě bylo podstatně znát, to abych vám vydržela i pro příští generace a bavila vás svými řádky, jimiž beztak bavím především sama sebe. Vše je tedy v naprostém pořádku. Pokud bych se přeci jen jednoho rána probudila s bláhovou myšlenkou abstinence, plivla bych vlastně pomyslně na svůj posvátný vztah s Růžou, založený především na tom, že jsme se společně jednoho dne při lisování vína tak zmastili, že se mastíme již přes tři roky a báječně si v tom rozumíme. Inu není radno podceňovat fakt o nutnosti společné párové činnosti, podporující navzájem to nejlepší v nás.

Pro ty z vás, kteří nemají takové štěstí jako já, aby se narodili krásní, chytří a dokonalí, tu zbývají ještě možnosti předsevzetí, týkající se seberozvoje. Bohužel, všechny pracují na stejném principu. Snaží se vás přesvědčit o tom, že krásní, chytří a dokonalí nikdy nebudete. Jinak by autoři ani nemohli vydat další díly knih, přesvědčujících vás o další potřebě vašeho sebezdokonalení. Proč si myslíte, že po velkém úspěchu Čtyř dohod byla vydána ještě Pátá dohoa? Nebylo snad v prvním dílu řečeno, že pokud budete dodržovat zmíněné čtyři dohody, dojdete štěstí? Ups, vždyť vy můžete být ještě šťastnější! Tadááá a je tu další do pětice!

Pracovala jsem v jednom zaměstnání, v jehož vedení pracovali skalní vyznavači Čtyř dohod. Jak pravila jedna z nich – nic si neberte osobně. Tuto dohodu dodržoval pan ředitel tak důsledně, že i když si přišli zaměstnanci stěžovat na nespravedlivé ohodnocení – nikdy si to nebral osobně.

Co takhle zkusit to, co aplikuji už hezkou řádku měsíců: prostě a jednoduše si říct, že krásní, chytří a dokonalí jste se už prostě narodili, tudíž se klidně můžete odměnit chipsy, colou a smažákem? Bude vám tak dobře, že váše hladina endorfinu stoupne na míru, kdy už nikdy nebudete chtít volit Miloše Zemana. Migranti, homosexuálové, ekologové – ti všichni budou kámoši a vše vám bude „putna, jelikož vám chutná“. Tuto malou vsuvku jsem si dovolila půjčit z dílny Malé Evy. Ta si jí vypůjčila bůhvíodkud, nicméně účinná je neustále.

Nepřesvědčila jsem vás, že nepotřebujete žádná předsevzetí? Chápu, nejsem zrovna vzor důslednosti, a to ani ve své nedůslednosti. Jak mi dnes ale Růža předal své norovoční poselství, tak ho předám i vám: „Na Nový rok – o slepičí krok.“

Nevím sice, co tím chtěl básník říci, ale sama pro sebe jsem si toto sdělení přeinterperetovala tak, že starty se nemají přepálit. Proto si jdu zase uvařit kafe a lehnout k televizi. Nebo něco sníst. Nebo radši obojí. Žádný jiný důstojný závěr mě nenapadá, jsme teprve na začátku roku, víc po mně nechtějte. :)

Vaše novoroční Čuky