Čarodějnický speciál

Tento příspěvek je inspirován konceptem mého oblíbeného seriálu Simpsonovi. Čas od času se v něm objeví takzvaný "čarodějnický speciál". Rozhodla jsem se jít stejnou cestou. Z mého původního záměru, zveřejnit ho právě na Filipojakubskou noc, nakonec sešlo. Něco mi říkalo, že vyčkám-li doby až po pálení čarodějnic, příspěvek jistě nebude skoupý na zážitky. A opravdu, obzory jsem si opět rozšířila. Kdo to mohl zapříčinit jiný, než malá Eva.

Než se pustím do vyprávění, ráda bych podotkla, že učinit svou matku hlavním aktérem mých fejetonů, nebylo nikdy původním záměrem. Nerada bych sklouzla na úroveň vyprávění Miroslava Donutila, jež se skoro všechna točila kolem osoby Franty Kocourka, jako by nikoho jiného v životě nepoznal. Přiznávám, malá Eva je takovým mým Frantou Kocourkem. Na následujících řádcích možná pochopíte proč.
Při rozhodování, kam na ten správný čarodějnický rej, byla mamka sázkou na jistotu. Mně, i ostatním pozvaným na pálení čarodějnic do Býkve bylo jasné, že program nebude mít standardní punc. Posezení, grilování, pití a taková ta typicky česká, organizovaná veselice plus něco navíc.
 Malá Eva si připravila avizované překvapení: filipojakubský rituál. Jelikož je široko daleko známá  kartářka, čarovné schopnosti jí nikdo neupírá. Zvědavost mě tedy přesvědčila, abych stejně jako další dvě kamarádky a Honza, na "rituální grilovačku" přistoupila. Všichni jsme se těšili, co si pro nás mamka připravila za kouzlo. Tedy až na Honzu. Ten pochyboval o našem psychickém zdraví a naopak byl zvědavý na to, co jsme připravily za proviant. A možná také dost proto, že se chtěl vyvarovat výčitkám typu: "tak ty mě necháš o čáry samotnou?" (plus by následoval ublíženecký pohled).
Jelikož se nechtěl hádat, chopil se mužských prací a počal rozdělávat oheň v krbu. Přítomné dámy, včetně mě, se usadily do pergoly a vyčkávaly Eviného proslovu. "Vážení, dnes je čarovná noc. Vytiskla jsem filipojakubské kouzlo, jež je umocněné magickou silou dnešního dne", dívala se vážně.
Honza se jen nevěřícně otočil, zakuckal a dělal, že nic neslyší. Přepadla mě zvědavost a otevřela jsem na stůl položený přehnutý list s kouzelnou formulí. "Hmmm, aha, jasně...", podala jsem ho zpátky mamce. "Tohle všechno máš?" "Co jako mám?", tvářila se dotčeně malá Eva, při zjištění, že kouzlo mě zřejmě vůbec neokouzlilo. "Myslím všechny ty věci, co tam píšou..", vysvětlila jsem. "Dej to sem, ukaž!", vyměnily jsme se ve čtení. "Joooo, takhle...", "no to fakt nemám", přiznala se Eva. "Že ty jsi to moc nečetla?", zklamaně jsem si rýpla. "Nečetla, ale mám plán B!", nenechala se mamka vyvézt z míry. To už jsem slyšela Honzu, jak se škodolibě chechtá.
Vůdkyně seance se zvedla, na chvíli zmizela a do minuty se vrátila se lahví sektu. "Na, otevři jí!", podala mi jí s výrazem tajemna. "To je ten plán B?", začaly mamku z nepřipravenosti podezřívat i ostatní přísedící ženy. "Sylvan ve Snídani s Novou říkala, že to je na čáry kouzlo největší!", nedala se Eva. "No, Čuky, otevři jí. Přiťukneme si, budeme si u toho něco přát, a ono se to prostě splní!" "Aha..", myslela jsem si o "plánu B" své, otevírajíc nevěřícně lahev. Vlastně mi v tom úžasu dokonce uniklo, že má lahev pokojovou teplotu. Mně, ostatní neustále poučující osobě o správné teplotě podávaného vína. Holt, boží mlýny melou. Během minuty jsem měla obličej celý od sektu. "No, kde jsi jí měla?", lamentovala jsem, otírajíc si mokrý obličej. "Ve skříni, přeci.", dostalo se mi od mamky vysvětlení. "Nuže, dámy..", chtěla to Eva zamluvit, zatímco nalívala zbytek obsahu do sklenic.
"Šalam!", vyzvala nás k přípitku. "Šalam?" "Co to je?", divila se kamarádka Radka. "To je spojení hinduismu a judaismu. Teď mě to napadlo!", argumentovala s vážnou tváří malá Eva. Musím říct, že mě to nepřekvapilo. Její multikulturní oltář už znáte. Jistě se tam najde i místo pro nové náboženství: Šalam.
"Prosím tě, Evi, jak jsi přišla na hinduismus?", nedalo to tentokrát kamarádce Jarmile. "Ti jsou přeci naproti." "Myslíš Horvátovi, mami?", snažila jsem se uvést věci na pravou míru. Nutno podotknout, že klienti, toužící po výkladu karet, se k mamce neustále vrací pro věrohodnost a pravdivost výkladů.  Ten den (a především večer) jsem jí začala podezírat, že potřebovala vážnost hodit stranou a ze svého přidruženého řemesla si trochu vystřelit.
"Ano, myslím přesně ty. A vůbec, pusťte rádio. Ti cikáni (hinduisti), už vůbec nejsou, co bývali. Myslela jsem, že když je máme za sousedy, budou o čáry pěkně hrát a udělají vatru. A oni nic. Jsem zklamaná."
Vypadalo to, že je po čarování. Honza nám začal servírovat ugrilované jídlo, co nám zatímco jsme se pokoušely čarovat, připravil. "Děkuji Ti, Honzíku.", pochválila ho potencionální tchýně. "Dáš si kávu do svého oblíbeného hrníčku?". Ten se začal smát. Pokud tu mluvíme o čarování, musím Vás seznámit s mamky nejoblíbenějším kouzlem. Snaží se čas od času přesvědčit různé osoby o tom, že mají rádi to, co se jí zrovna hodí. Tak třeba Honzovi dělá ráda kávu do hrníčku s růžičkami, protože se jmenuje Růžička. Ten vůbec nemá rád kávu z tak velkého skoro krajáče, nicméně už rezignoval. I na vysvětlování, že ten hrníček vůbec rád nemá. Radši vždy odsouhlasí, že si do něj nechá nalít hektolitr kafe, než by o sympatiích k této nádobě vedl s malou Evou spory.
Podobným způsobem se snaží namluvit kamarádce Radce, že Radka miluje Cinzano. Kupuje jí ho pak k narozeninám a předává s informací, že ho "Radka přeci má moc ráda". Ta se ještě statečně brání a tuto informaci rozporuje. Zatím. Než jí dojdou síly, jako Honzovi.
Bylo by fér, abych tu Evy čest malinko zachránila. Často čarovala úspěšně. Tak například za časů, kdy jsme byli s bráchou ještě malí a ona randila s postarším rockerem, o němž už tu byla rovněž řeč. Postarší hudebník vyjel na delší výlet do Ameriky. Malou (a tehdy ještě velice mladou) Evu to zarmoutilo způsobem, žádající si řešení vyšších mocí. S partou tet (podobně nudících se vrstevnic na mateřské dovolené) se dočetly, že muže spolehlivě zpátky dovede solení prahu. A tak solila. Solila celá futra, z obou stran a velice důkladně, až se sůl lepila na ponožky. Ale - světe div se, v New Yorku vypadl na delší dobu elektrický proud, nebylo kde zapojit kytaru a celebrita se vrátila do vlasti. Mamka to samozřejmě přisuzovala svým schopnostem. Dodnes je o tom přesvědčená. Ještě, že ta sůl už není, co bývala a ne vždy se ti, pro něž solila později, vrátili právě do našeho bytu. Díky za nekvalitní sůl z Polska.
Když jsme dojedli sváteční čarodějnickou hostinu, začalo se vzpomínat právě na ta legendární kouzla, na které se mohl člověk spolehnout. Honza se opět odvrátil a začal přikládat do ohně, aby nám prý nebyla zima. Chtěl si na nás zřejmě zachovat jen ty vzpomínky, nevyvolávající v něm myšlenkové spojení s psychiatrickým ústavem v nedalekých Horních Beřkovicích, kam jsme podle jeho zemité povahy ten večer nepochybně všechny patřily.
"Pamatuješ, Evi, na ty voodoo panenky?", pronesla potutelně  babička, svírající v ruce sklenici červeného vína. Trochu to zvedlo ze židle i mě. "Myslíš ty, jak nás s nimi chtěla očarovat Romana?", přistoupila mamka na zasvěcenou konverzaci. "Proboha, jaké voodoo?", divila se Jarmila, rovněž překvapená a zároveň zděšená kamarádka. "No, s těmi to dopadlo dobře", ubezpečila nás babička, konejšivým hlasem své jmenovkyně z knihy Boženy Němcové. "Jednu jsem odnesla do kostela a jednu jsme posadili do košíku v Kauflandu. Nebojte". Okamžitě mi naskočila souvislost s tou dívkou, obsluhující pokladnu výše jmenovaného obchodního domu, s hákovým křížem na ruce.
Hodiny ubíhaly a vyprávění se stočilo na vyvolávání duchů. Nejlepší zkušenost, má prý mamka s klíčem uprostřed knihy. Takto prý můžete nejlépe komunikovat s autorem knížky, nebo s prababičkou Arnoštkou, jako se to povedlo tetě Daně, a to hned napoprvé!
Honza chtěl jet domů. Už na něj těch informací bylo zřejmě tak akorát. Údajně ho nemůže už nic překvapit, obzvláště po tom, co mu celkem nedávno jeho sestra Aneta (mimochodem má vrstevnice a matka dítěte) oznámila své zjištění, že v minulém životě byla jednou z manželek Karla IV. Když mi tuto informaci se smíchem a poznámkou, že se Aneta už definitivně "zcvokla" vyprávěl, zastavila jsem ho v půlce věty: "No a proč by nemohla být? Bydlíme přeci na Mělníku!". "Bože, další cvok!", plácl se do čela. To ještě netušil, co si vyslechne o letošní "čarodějnice".
Oheň dohasínal a hinduisti za plotem začali pálit pneumatiky. Opravdu už nejsou to, "co bývali".
Důkazní foto bylo pořízené tajně z naší terasy. Nechtěla jsem, aby mě viděli, jak je fotím při ekologickém přestupku, tak babička předstírala, že chce vyfotit, jak jí na terase krásně vykvetl ibišek. Pravé kouzlo, to se totiž skrývá v přítomném okamžiku, kdy si užíváte společnosti svých nejbližších při tom, co je Vám milé. Ať už se jedná očarování, tiché trpění šílených patálií člověka, s nímž žijete (Honzův případ) či pálení pneumatik v kruhu svých nejbližších a otravování vzduchu. Šalam!