Ženské ne(vy)rovnice - 1. díl

"Strýcu, co je to schizofrenie?" ptal se strýce Václava můj malý bratr před dávnými roky. "Kanárku (jinak než přezdívkami se u něj děti neoslovují), to znamená, když se nějaká teta cítí ještě jako třeba Helenka Vondráčková. No a někdy je sama sebou, ale zítra si může myslet, že už je zase tou Helenkou Vondráčkovou," vysvětloval Filipovi trpělivě své poznatky z praxe zdravotního bratra v opavské psychiatrické léčebně.

Co světem chodím, a poznávám neutuchající množství spoluhráček stejného pohlaví, potkávám stále více a více Helenek Vondráčkových, Dád Patrasových, Majek z Gurunu (mladším čtenářům doporučuji vygooglit si) a dalších individualit, leč často v jednom jediném lidském těle. Nevím, zda to považovat hned za schizofrenii. Tolik skutečně nemocných lidí snad ani statisticky neexistuje. Dle mého poznatku se jedná o jakousi dosud nepojmenovanou civilizační chorobu, vzniklou následkem přetížení vědomí, čím vším by dnešní ženy měly být.

K této otázce se žena může dobrat například již po zhlédnutí jednoho bloku reklam komerční televize.

Vezměte si takovou reklamu na prací prášek. Krásně upravená žena, skvělá manželka, doprovázející svého muže do divadla, pohotově vytáhne z kabelky prací prostředek, a coby skvělá přítelkyně je na místě připravená poradit své kamarádce, na kolik má prát šaty, aby připomínaly ty její, neztrácející barvu ani po dvaceti vypráních, a přesto zůstávají tak krásně voňavé.

Pozadu nezůstává ani propagace farmak. Žena, krásně nalíčená, obstarává snídani pro celou rodinu, rozváží děti do školy, zatímco její manžel se zakucká, a ona bez rozmýšlení vytáhne hrnek s horkou vodou, načež svému milému přispěchá na autobusovou zastávku rozpustit tabletu na uvolnění dutin, jakmile jí zahuhňá do telefonu.

Kapitolu „samotnou pro sebe“, se pak stává blížící se doba adventu. Vánoční svátky "klidu a míru" prožívají dnešní ženy jednou nohou od hospitalizace v psychiatrické léčebně, jelikož na rozdíl od hraček svých synů, nevlastní osm chapadel, podvozek na baterky či schopnost teleportace.

Stačí, abyste dva týdny před Vánocemi navštívili jakékoliv obchodní centrum a všimli si titulků periodik pro ženy: Jak letos na vánoční úklid. Buďte sexy i o svátky. Kam pro nejlepší dárky. Božské cukroví jako od cukráře. Trendy ve vánoční výzdobě. 
Ano, čtete správně. Dokonce i původně křesťanský svátek už má své trendy. Nazdobit stromeček a koupit svícen už zkrátka nestačí. Chcete ohromit své blízké a přátele (mimochodem, i tento titulek už jsem viděla. Nestačí mít je pouze rád, letos to chce "ohromit".)? Pak musíte zakoupit stromeček z plastu, černé pohřební ozdoby, a na špici posadit místo hvězdy labuť. I když po vzoru letošního léta, snad raději plameňáka. 
A vůbec! Možná, že o letošní svátky na nás marketéři vytasí kompletně plameňákové Vánoce, a pak vážně netuším, co bych v takovém případě pořídila se svými fialovými koulemi.

Ovšem nejdůležitější je, milí přátelé, ten VÁNOČNÍ úklid. Velká písmena používám, abych zdůraznila plošný rozsah úklidu a jeho poslání. Je přeci logické, že absolutní sanitace našich příbytků se musí konat právě v dobu, kdy máme už tolik práce s nákupem dárků pro celé širé okolí. Proč nevytírat skříně, nohy stolů a židlí, spíže a všemožná bytová zákoutí, až na to bude více času? To by přeci nebyl ten pravý vánoční stres, na který nadšeně hospodyňky upozorňují už i v reklamních spotech rádiových stanic. 

Proč neumýt okna až ve chvíli, kdy děti přestanou opatlávat ručkama okna, jelikož vyhlížejí Barboru, následně Mikuláše a v neposlední řadě Ježíška? To by přeci nebyl ten pravý "drive".

Proč se raději nevěnovat dalším deseti druhům cukroví, už pro ten pocit, že vás kolegyně v práci pochválí (čti pomluví), jak ho máte dobré? Alespoň by bylo čeho více bránit vlastním tělem až do Štědrého dne s výtkou proč to "pořád žerou?", načež po svátcích obrana přechází do útoku "proč to nikdo nežere?!".

Jistě chápete, že v tomto nelehkém tisíciletí, kdy si dovoluji cukroví nepéct, jelikož mi zkrátka a dobře nejde a nebaví mě, vánoční úklid neprovádím - uklízím přeci soustavně celý rok (i když sporadicky), dárky nebalím do úhledných balíčků - kdo objevil kouzlo dárkových tašek, už nemůže jinak, a dovoluji si nepřipravovat salát - nemůžu přeci Malé Evě kazit tu radost z mateřství, působím jako naprostý exot. Dovoluji si naopak jen tak popíjet svařák na adventních trzích, hlídat vánoční stromeček před zákeřnými kočkovitými šelmami, a pravda - peču vánočky. Čtete dobře. I ve mně, se totiž skrývá malá ustrašená hospodyňka, bojící se o svou pověst alespoň částečně hodné ženy.

Dělám si samozřejmě legraci. Vánočka mě baví, a především mi moc chutná. Jo a ráda se s ní pak chlubím. Peču jí od svých studentských let v gastronomii, kde jsem působila vlastně omylem, nicméně vánočku jsem tam, jako jedinou, nezkazila.

Po této vánoční marketingové masáži máte dvě možnosti. Postavíte se na stranu sabotéru, do níž jsem se musela dlouhými roky sebezapření propracovat, či propadnete panice a většinovému trendu vánočního sebezničení. Pokud zvolíte variantu b), buďte si jisté, že po rozbalení dárků pod stromečkem zapadnete polomrtvé do křesla a usnete. Vaši blízcí propadnou v pravý opak - pocit euforie a volna, jenž už měli stejně dávno před tím, především díky Vaší horlivé aktivitě.

Jejich nashromážděnou energii s největší pravděpodobností vloží do rozkazovacích pokynů na Vaši hlavu. Poté budete obdařené třemi dny volna, načež na Silvestra a Nový rok to propukne nanovo, jen bez úklidu. Počítejte však s tím, že děti se na ohňostroj také dívají rády z okna. Vy je s úsměvem hodné matky necháte to okno vesele opatlávat, bez ohledu na to, kolik Vás to před Vánoci stálo úsilí a námahy.

Chcete být přeci dobrou a hodnou matkou, jako v reklamě na krémy s koenzymen Q10! Navíc - máte vůči svým dětem velký dluh. Nebyla jste schopná jim koupit všechny dárky, na které lákala Alza, a ony teď mají dojem, že je Ježíšek tak trochu podfukář. Jak si jinak vysvětlit, že ten spratek z vedlejší třídy, šikanující celé široké okolí, tolik zlobil, leč byl obdarován ze všech nejvíc? Tady něco nesedí, nebo ne?

Proč jim říkat pravdu a vysvětlit jim takříkajíc polopatě, jak se věci mají? V době, kdy deset procent národa tolik oplakává údajně vytrácející se křesťanské hodnoty, je myslím nasnadě, říci svým křesťanským dětem pravdu o původu těchto krásných svátků, kdy obdarován byl především Ježíšek a my se na jeho počest obdarováváme maličkostmi nebo dárky dle svých možností. Jistě, v pravdě je těžké žít, ale nezoufejte! Zbývá tu ještě jedna možnost, a tou je: ........(famfáry) práce v Amazonu!

Rozhlasová reklama slibuje výdělek až padesát šest tisíc za všechny odpracované směny! Zdá se vám to nereálné a neslučitelné s vánoční honbou za plakátovou dokonalostí? Máte naprostou pravdu!

Pak už jen zbývá namastit svaly, vzít si úvěr na dárky a s chutí vychutnávat adventní stres.

Stále jste se nerozhodly pro opak a na Štěpána se hodláte cítit jako Helenka Vondráčková? Nepřechází to ani na Silvestra, ba právě naopak? Nevadí! Jsou tu přeci novoroční předsevzetí. Mnoho z nás pak hledá vyrovnanost například ve cvičení jógy, hromadných meditacích, návštěvách motivačních koučů a všemožných průvodců na cestě k vnitřní harmonii.

O této cestě Vám chci ale vyprávět až příště! Do té doby se loučím a nezapomeňte:

"Chytila jsem na pasece motýlka a čeká mě Dlouhá noc!"